Aktuality

Vzhledem k tomu, že po odpadním pěnovém polystyrenu existuje ze strany zpracovatelů EPS dlouhodobá poptávka, patří i jeho sběr k těm tradičním, avšak zároveň poměrně specifickým s ohledem na malou objemovou hmotnost a velké rozměry EPS odpadů. V minulosti se zpracovatelé EPS zaměřovali zejména na odpady z průmyslu nebo obchodu. Polystyrenu od občanů byla pozornost věnována jenom v menší míře. To se však v poslední době mění v důsledku jak sílícího tlaku na zvyšování míry sběru, tak snahy obcí maximalizovat míru recyklace odpadů za současného snižování nákladů na odpadové hospodářství.

Čerstvé ryby patří mezi jedny z nejcitlivějších potraviny vůbec. Aby si zachovaly kvalitu, čerstvost a bezpečnost, musí být přepravovány v přesně řízených podmínkách. Nové mezinárodní studie potvrzují, že pěnový polystyren (EPS) je z hlediska bezpečnosti potravin i dopadu na životní prostředí nejlepší materiál pro přepravu chlazených ryb – a to zejména na delší vzdálenosti.

Jednou z nejčastějších obav při zateplování budov je, že po instalaci izolace „dům přestane dýchat“ a zvýší se riziko vzniku plísní. Tento mýtus ale nemá oporu ve fyzikálních zákonech ani v praxi. Pěnový polystyren, nejpoužívanější izolační materiál v Česku, má totiž vyšší paropropustnost než dřevo – jeho difuzní odpor (μ) je 20–40, zatímco u dřeva se pohybuje v rozmezí 50–150.

Historie expandovaného polystyrenu (EPS) začala v roce 1949, kdy náhodný objev Fritze Stastného (BASF) vedl k vytvoření lehkého a cenově dostupného materiálu. V roce 1952 byl EPS představen na veletrhu plastů v Düsseldorfu, což připravilo půdu pro jeho široké využití. V roce 1954 jeho použití v izolaci budov znamenalo jeho zavedení do stavebnictví. O pouhé tři roky později, v roce 1957, byl instalován první ETICS s izolací z EPS, který dodnes šetří energii. Skok k masové výrobě následoval koncem 50. let 20. století otevřením závodů v Brazílii a Francii. Zejména v roce 1962 byl EPS vybrán pro přepravu Mony Lisy díky svým vynikajícím ochranným vlastnostem.

Ročně se v Evropě spotřebuje zhruba 2,2 mil. tun pěnového polystyrenu (zkr. EPS), v Česku to loni bylo 47,8 tis. tun. Přestože se jedná o 100% recyklovatelný materiál, podíl recyklace v tuzemsku se pohybuje kolem 50 %. V cestě za naplnění recyklačního potenciálu mu totiž brání řada bariér. Sdružení EPS ČR ve spolupráci s Českou technologickou platformou PLASTY proto zorganizovalo dne 28.5. v Kralupech nad Vltavou workshop 'EPS a cirkulární ekonomika III.', kde za účasti státní správy, výrobců, recyklátorů, odpadových společností, zastupitelů měst a obcí i soukromých firem, proběhla diskuse o možných řešeních výzev, se kterými se odvětví v oblasti recyklace potýká. Dále byly představeny příklady dobré praxe třídění a recyklace odpadního obalového polystyrenu od občanů, z retailu, od samospráv, sběrných dvorů a dotřiďovacích linek, které se v minulých letech realizovaly.

Spotřeba pěnového polystyrenu v Česku klesá už třetím rokem po sobě. Důvodem je kombinace ekonomických a politických faktorů. Sdružení výrobců pěnového polystyrenu ovšem počítá s brzkou korekcí trhu, zejména kvůli naléhavé potřebě renovace značně zastaralého tuzemského bytového fondu a příznivým vlastnostem materiálu z hlediska cirkulární ekonomiky.

Autorem komentáře je Chresten Heide-Anderson, předseda Nordic EPS Alliance.

V úterý 19. září se uskutečnil již 9. ročník národní konference Předcházení vzniku odpadů. Za Sdružení EPS ČR vystoupil Pavel Zemene, který účastníky seznámil s novinkami v oblasti recyklace pěnového polystyrenu, poukázal ovšem i na bariéry, se kterými se při sběru a třídění v současnosti setkáváme, a které je potřeba odstranit.